Trocha historie
    Zobrazení: 1203

    Převzato z článku PaedDr. Jindřicha Marka (revue literatury faktu Přísně tajné! č. 3/2003)

    ZŠEŘELÁ STRANA HVĚZDY ZVANÉ PELYNĚK - Rumburská vzpoura - filmová fikce a skutečnost …

     

    František Xaver Noha

    (* 4. 12. 1894 – † 29. 5. 1918)

    František Noha na frontě v Karpatech v r. 1914

    Divím se, že ve čtvrtém roce války jsou Češi ještě tak trpěliví, že mlčky snášejí vše a trpí. Neznám ještě dosud poměry a náladu našich vojáků, ale doufám, že se postaví na odpor oni i civilisté...
    ...U nás nejsou žádní vojáci - to jsou všechno učiněné báby. To v Rusku je něco jiného. My to tady nadzvedneme, jen co nás hajmkérů bude více. Jak začneme, hned budeme mít dráhy a telegrafy v ruce a už to půjde. Našinci jsou u všech regimentů, českých, německých, maďarských i polských, zkrátka všude. Praskne-li zázemí, je konec války, fronta se zhroutí jako důsledek revoluce uvnitř...
    (před vzpourou projevených názorů Františka Nohy) …

    "hajmkéři" (der Heimkehrer = navrátilec domů)

    Hlavní motor rumburské vzpoury se narodil 4. prosince 1894 v Dobřanech u Plzně v rodině zedníka Ondřeje Nohy a Kateřiny Nohové, rozené Filipové. Jeho otec utrpěl úraz při práci a brzy zemřel. Františkova matka se proto živila praním a posluhováním. Chytrému, bystrému a veselému klukovi se poštěstilo alespoň vyučit se soustružníkem v plzeňské Škodovce.

    Ve filmu "Hvězda zvaná Pelyněk" byl romanticky posazen do role cirkusového klauna s křídlovkou a cvičenou slepicí, jeho skutečnou láskou a snem bylo však divadlo. Stal se proto zaměstnancem technického oddělení proslulého městského plzeňského divadla, čili kulisákem - ale také divadelním statistou. Fričův film se však přece jen blíží alespoň trochu k realitě, což prozrazují i vzpomínky Františka Leitla: „Před válkou jsme se setkávali v jedné restauraci, kde vždy prováděl šprýmovné kousky kouzelnické. Noha byl mladík pěkné postavy a bystrých očí. Velmi inteligentní, který dovedl každého rozesmát. Byl vtipkař a humorista. Za jeho čelem vždy dřímaly odvážné myšlenky..."

    V rozsudku s vůdci vzpoury je však Noha dokonce uveden jako "cirkusartist", ale zůstává otázkou, zda mu cirkusáckou profesi přidělil zlomyslně soud či mu ji nahlásil z nějakého rozmaru sám Noha, v jehož osobních věcech nalezli jeho soudci tři rusky psaná potvrzení, že na Ukrajině jako zajatec dělal coby "specialista ve svém oboru představení" k velké spokojenosti přítomných diváků...

    Když vypukla válka byl Noha záhy povolán k plzeňskému 7. zeměbraneckému pluku, odkud byl po výcviku odeslán na východní frontu, kde hledal příležitost jak se vyhnout zabíjení a rizika být sám zabit. V září 1915 byl v Karpatech spolu s Josefem Pelíškem (rovněž pozdějším účastníkem rumburské vzpoury) vyslán při postupu kupředu jako pátrač. Oběma se při tom podařilo dobrovolně přejít do ruského zajetí.

    Zajetí prožíval Noha v táborech na Ukrajině poblíž Charkova, kde se 8. února 1918 při postupu německé císařské armády na východ opět ocitl v pravomoci c.k. armády. Z tranzitního tábora Lipowica u Přemyšle odchází 26. února do Čech telegram s první zprávou o jeho návratu a počátkem dubna 1918 se František Noha ocitá v Rumburku. Odtud krátce na to odešel do Plzně na dovolenou, z níž se vrátil 9. nebo 10. května a byl zařazen do 7. čety III. náhradní setniny,

    kterou v drtivé většině tvořili navrátilci z ruského zajetí. Zde se František Noha rozhodl vyhlásit válku válce a za pouhých jedenáct dní dalšího pobytu v Rumburku dokázal opravdu osudově zasáhnout do životů několik set mužů...

    Podívejme se nyní s připomínkou Leitlových vzpomínek na Nohu na způsoby, jakými František Noha před vzpourou v Rumburku zjišťoval nálady mezi vojáky, agitoval pro rebelii a zároveň se dostával do povědomí vojáků jako známá osobnost. Noha chodil při každé příležitosti mezi vojáky, předváděl jim různá kouzla triky, upoutával tak jejich pozornost a potom s nimi zapřádal hovory o válce i o Rusku, kde podle tehdejších naivních představ a informací české veřejnosti udělali bolševici revolucí rázný konec válce. Nohu, který nemohl vědět, že Rusko teprve čeká mnohaletá krvavá občanská válka, však ta myšlenka fascinovala a podřizoval jí své hovory s dalšími vojáky, jak dokládají četné vzpomínky na něj.

    Noha byl jakýmsi "alchymistou vzpoury". Mistrně míchal své vize, plány a šeptandu s přáními svých kamarádů, které povzbuzoval tím, že má "spojení" s dalšími vojenskými útvary. Kolem sebe tak vytvořil během krátké doby skupinu asi 19 vojáků, která začala uvažovat o realizaci vzpoury, kterou údajně chtěli vyvolat až někdy v červnu, ale jejich plány narušila zpráva, že mnoho "hajmkérů" bude v rámci XLI. pochodové marškumpanie posláno na frontu již 6. června 1918. Události navíc urychlila skutečnost, že v pondělí 20. května vyšlo v denním rozkaze nařízení, jímž se snižovala denní dávka chleba na pouhou dvanáctinu veky! Mimo to toho dne skupina "hajmkérů" vedená Nohou neúspěšně žádala v kanceláři velitele setniny vyplacení zadržovaného žoldu za dobu zajetí. Nyní již stačilo v Rumburku zažehnout jen malou jiskřičku…

    Rumburská vzpoura vypukla krátce po šesté hodině ranní v úterý 21. května 1918 a ještě téhož dne byla krátce po deváté hodině večer potlačena pod Chotovickým vrchem u Nového Boru 18. pěším plukem.

    František Noha byl potom zatčen spolu s vojínem Josefem Zelenkou až 41 hodin po potlačení vzpoury ve čtvrtek 23. května 1918 na okraji Rumburku. Byl ozbrojen revolverem, který však při zatčení nestačil použít. Ve starší historické literatuře se tvrdí, že se šel pokusit vzbouřit zbytek rumburské posádky, ale skutečné Nohovy záměry již patrně dnes někdo těžko zjistí.

    Trocha historie
    Zobrazení: 1319

    Tabule orez

    On the night of Friday 16th to Saturday 17th April 1943, a tragic mistake of the air war occurred over the territory of occupied Czechoslovakia, when a raid by British four-engine bombers on the Skoda factories in Pilsen accidentally hit the town of Dobřany with bombs. During the war, the Skoda Werke factory in Plzeň was one of Nazi Germany's greatest assets after the occupation of the rest of Czechoslovakia and the establishment of the Protectorate of Cechy a Morava. The massive factory, which already produced a number of high-quality heavy weapons (cannons, gun tractors) and ammunition before World War II, was highly important for the war industry of the German Reich. Therefore, it also attracted the attention of British and American military planners. Its destruction would have hit the Nazi war machine hard.
    On the evening of 16 April 1943, 327 Lancaster (197) and Halifax (130) bombers took off from English airfields, targeting the Skoda Werke. On a clear moonlit night, the first Lancaster Mk.l aircraft of 83 Squadron "Pathfinders" reached a distance of about 25 km southwest of Pilsen at 1:15 am. However, the pathfinder aircraft, the vanguard of the entire formation, were greeted by heavy anti-aircraft fire and a barrage of searchlights just outside its south-western edge. Apparently, the extensive building complex of the Dobrany psychiatric hospital, the cavalry barracks, and the effect of heavy an-tiaircraft fire were behind the mistaken target designation for the attacking bombers. The German anti-aircraft defences around Pilsen, consisting of several batteries of light and heavy flak, were well prepared. The flak was fatal for the British-Canadian crew of an Avro Lancaster Mk.l bomber serial number 85622 (OL-C) belonging to 83 Squadron. According to a report from the British Royal Air Force, this Lancaster was shot down by the crew of a single small-calibre Hotchkiss. The weapon used was probably a captured French gun known among the Germans as the 2.5 cm Pak 112 (f).
    One report from a witness on the ground states that the aircraft lost altitude and descended towards the ground in a wide spiral, turning south-west to come over Dobřany main sqaure, which was largely illuminated by the surrounding fires, particularly the burning bell tower. One witness stated that the plane hit the tower, but German reports of losses mention no such thing, only fire damage. Photographs of the bell tower show no damage caused by the impact of the heavy bomber. The crew probably wanted to attempt an emergency landing. The uncontrolled aircraft, according to contemporary reports, missed the houses in Dobřany and crashed into the fields on the eastern edge of Dobřany near the railway station near today's Route 180.The fuselage was broken into two parts and witnesses claimed that the left wing was missing. The entire British-Canadian crew perished at the scene. The bodies of the airmen are now buried at the Olšany Cemetery in Prague. The Lancaster that was shot down has become a sad primacy holder. It was the first Allied aircraft lost over our territory, including the crew.
    The consequences of the unintentional and completely unexpected raid on Dobřany were tragic. About 100 patients of the psychiatric hospital, 35 inhabitants of Dobřany, 11 inhabitants of Nová Ves and 60 German soldiers from the barracks perished. Of the 746 houses in Dobřany, only 200 remained undamaged. In total, 617 tons of bombs were dropped on Dobřany and the surrounding area, one third of which were incendiary phosphorus bombs. The raid was a complete failure and achieved no military strategic success. Only a few shrapnel hit Skoda Werke and production continued uninterrupted, necessitating further action by the RAF and USAAF later. Dobřany, on the other hand, took a long time to recover from the effects of the air raid. 

     

    mapa-n

    Mapa dopadu bomb ze ZPRÁVY O NOČNÍM NÁLETU č. 312 BOMBARDOVACÍ VELITELSTVÍ RAF

    Mapa dopadu bomb ze ZPRÁVY O NOČNÍM NÁLETU č. 312 BOMBARDOVACÍ VELITELSTVÍ

    Radbusa gasse ganze GassGethova Goethestraße dnešní LipováKomenského Schlagetergasse Nr.11 dnes Palackého 574Nádražní Bahnhofstraße tř. 1. máje

     
    Trocha historie
    Zobrazení: 811

     

    V osmnáctém roce se v Dobřanech vytvořil z rakouskouherského 2. dragounského pluku, 2. československý dragounský pluk domácího vojska (domácí vojsko bylo tvořeno z útvarů po R. U. armádě, naše legie byly ještě v Rusku, Franci a Itálii). Tento pluk pak, posílal eskadrony na českoněmecké pohraničí (provincie DeutschBöhmen), Těšínsko a do bojů s Maďary na Slovensko.

    Trocha historie
    Zobrazení: 823

    Posádkové velitelství v Dobřanech organizačně podléhalo 2. pěší divisi, jejíž velitelství se nacházelo v Plzni a podléhalo Prvnímu sboru. Součástí divise bylo velitelství, pěší pluky č. 18, 35, 46, hraničářské prapory č. 1, 5, 6 a dělostřelecký pluk č. 2. Divisní oblast zahrnovala politické okresy Aš, Bílina, Domažlice, Duchcov, Falknov, Horšovský Týn, Cheb, Chomutov, Jáchymov, Kadaň, Karlovy Vary, Klatovy, Kralovice, Loket, Mariánské Lázně, Most, Nejdek, Planá,
    Plzeň, Přeštice, Rokycany, Stříbro, Tachov, Teplice, Žatec a Žlutice.

    Trocha historie
    Zobrazení: 1296

     


    Roku 1421 se přísně katolických Dobřan zmocnil Jan Žiška
    z Trocnova, když před tím dobyl klášter v Chotěšově.

    Za války třicetileté bylo město dobyto Mansfeldovým vojskem a hradby městské byly značně pobpřeny. Neštěstí ještě větší, zavinilo vojsko císařské tím, že považovalo oddíl vojska ve městě dlící za nepřátelské a město zapálilo. Město skoro celé lehlo popelem, rovněž mnoho občanů zahynulo.

    1. VOJSKO V DOBŘANECH
    2. Dobřany (Wisengrund) 1938 – 1945

    Nabídka